J.Seifert

Vějíř Boženy Němcové

II

Těch bylo, kteří na dosah

spatřili smrt a v těžké chvíli

ruce jim sepjal náhlý strach,

ač nikdy dřív se nemodlili.

Pak do svých dlaní poukryli

své oči, tvář a horký dech-

ač nikdy dřív se nemodlili,

poklekli zbožně na schodech.

Těch bylo, kteří pro svůj žal

volali mrtvou matku zpátky,

a když se stín jim neozval

a nespatřili tvář své matky,

šli nazpět z této křižovatky

a v horečce a vidinách

spatřili náhle tvář své matky,

jako když světlem víří prych.

Koho měl volat tento lid

na mezích líbezného kraje?

Stín, který vrhá monolit,

mlčí a mlčí, neboť tma je,

sníh na orloji neroztaje,

hodina nezní, jenom strach

mlčí a mlčí, neboť tma je

a smrt již stojí na dosah....

III

...Byl jednou jeden.Dračí spár

měl zaťat na svém jasném čele,

krev prýští, spletí jejích čar

jsme šli a šli až k jedné cele,

až k rakvi, na niž pro přítele

upletla proutí, které jí

sám život splétal v její cele

ze slz a zhaslých nadějí.

Když ve tmě hřměla jenom tma,

již žádné slovo nevypoví,

korunu ruka neznámá

- tu, již jsi dala Havlíčkovi -

 jako by kladla v naše krovy,

jako by v tichu žalostném

z trní, jež dalas Havlíčkovi,

bodal nás osten za ostnem.....

IV

...Tak vzdálená, však s úsměvem

tak vždycky blízká pro naději,

jako bych zahléd za oknem

ten vějíř, který ovíjejí

prsty té útlé ruky její.......

( 5 zpěvů, částí)

 

Zhasněte světla, - Píseň o rodné zemi

Krásná jako kvítka na modranském džbánku

je ta země, která vlastí je ti,

krásní jako kvítka na modranském džbánku,

sladká jako střída dalamánku,

 do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.

Stokrát zklamán, rady nevěda si,

znovu vždycky navracíš se domů,

stokrát zklamán, rady nevěda si,

k zemi bohaté a plné krásy,

k chudé jao jaro v čerstvém lomu.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku,

těžká, těžká jako vlastní vina

- není z těch, na něž se zapomíná.

Naposledy kolem tvého spánku

padne prudce její hořká hlína.

 

další b.- V těch nocích nad Prahou, Praha v černém,Verše o Praze, Písnička o Paříži,Zhasněte světla,Pokoj lidem,Česká modlitba,Nad hrobkou českých  králů,Píseň o domově, Nad hrobem neznámého vojína,Na Staroměstském náměstí, Říp v okně, Praha v máji,....ad

 

sb.Poštovní holub, b. Svatební píseň

Kytice, závoj a slzy

i štěstí rozplakává,

jak je to hezké,

když se někdo vdává.

Noc plná vášní

až do kuropění,

jak je to hezké,

když se někdo žení.

Kytice zvadla

a opadává,

jak je to smutné,

když se někdo vdává.

Vějíř se zavřel,

hořkne políbení,

jak je to smutné,

když se někdo žení.