Vějíř Boženy Němcové
II
Těch bylo, kteří na dosah
spatřili smrt a v těžké chvíli
ruce jim sepjal náhlý strach,
ač nikdy dřív se nemodlili.
Pak do svých dlaní poukryli
své oči, tvář a horký dech-
ač nikdy dřív se nemodlili,
poklekli zbožně na schodech.
Těch bylo, kteří pro svůj žal
volali mrtvou matku zpátky,
a když se stín jim neozval
a nespatřili tvář své matky,
šli nazpět z této křižovatky
a v horečce a vidinách
spatřili náhle tvář své matky,
jako když světlem víří prych.
Koho měl volat tento lid
na mezích líbezného kraje?
Stín, který vrhá monolit,
mlčí a mlčí, neboť tma je,
sníh na orloji neroztaje,
hodina nezní, jenom strach
mlčí a mlčí, neboť tma je
a smrt již stojí na dosah....
III
...Byl jednou jeden.Dračí spár
měl zaťat na svém jasném čele,
krev prýští, spletí jejích čar
jsme šli a šli až k jedné cele,
až k rakvi, na niž pro přítele
upletla proutí, které jí
sám život splétal v její cele
ze slz a zhaslých nadějí.
Když ve tmě hřměla jenom tma,
již žádné slovo nevypoví,
korunu ruka neznámá
- tu, již jsi dala Havlíčkovi -
jako by kladla v naše krovy,
jako by v tichu žalostném
z trní, jež dalas Havlíčkovi,
bodal nás osten za ostnem.....
IV
...Tak vzdálená, však s úsměvem
tak vždycky blízká pro naději,
jako bych zahléd za oknem
ten vějíř, který ovíjejí
prsty té útlé ruky její.......
( 5 zpěvů, částí)
Zhasněte světla, - Píseň o rodné zemi
Krásná jako kvítka na modranském džbánku
je ta země, která vlastí je ti,
krásní jako kvítka na modranském džbánku,
sladká jako střída dalamánku,
do nějž nůž jsi vnořil k rukojeti.
Stokrát zklamán, rady nevěda si,
znovu vždycky navracíš se domů,
stokrát zklamán, rady nevěda si,
k zemi bohaté a plné krásy,
k chudé jao jaro v čerstvém lomu.
Krásná jako kvítka na modranském džbánku,
těžká, těžká jako vlastní vina
- není z těch, na něž se zapomíná.
Naposledy kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlína.
další b.- V těch nocích nad Prahou, Praha v černém,Verše o Praze, Písnička o Paříži,Zhasněte světla,Pokoj lidem,Česká modlitba,Nad hrobkou českých králů,Píseň o domově, Nad hrobem neznámého vojína,Na Staroměstském náměstí, Říp v okně, Praha v máji,....ad
sb.Poštovní holub, b. Svatební píseň
Kytice, závoj a slzy
i štěstí rozplakává,
jak je to hezké,
když se někdo vdává.
Noc plná vášní
až do kuropění,
jak je to hezké,
když se někdo žení.
Kytice zvadla
a opadává,
jak je to smutné,
když se někdo vdává.
Vějíř se zavřel,
hořkne políbení,
jak je to smutné,
když se někdo žení.
—————